Franta Oříšek

Franta Oříšek byl tak trochu podivín. A tak trochu cestovatel. Bydlel ve vsi ve vlašské krajině, ve skromném domku s doškovou střechou, křivým komínem a se třemi růžemi v zahradě. Byl docela mladý a jako takový byl i ohnivější, vznětlivější. Žil mezi línými a špatnými lidmi a ačkoliv to místo bylo překrásné, častokrát se domů vracel naplněný vztekem. Vztek se zvětšoval a rostl v Oříškově hlavě. Když už mu koukal z uší, sbalil si Franta baťůžek a šel. Prostě šel pryč.

Myslel si, že se z něj vztek ztratí. Když měl dlouhou chvíli na dlouhé cestě mezi poli, povídal si se svým vztekem. Někdy je bylo slyšet při jejich dišputacích velice daleko. Po čase a ušlapaných kilometrech to začínalo vzteka unavovat a přestávalo bavit. Byl stále menší a přístupnější k dialogu. Zeptal se tedy Františka, jestli se vrátí domů a proč bydlí právě tam. Fráňa mu řekl, že chce zapustit kořeny, najít si ženu a zasadit další růže. To zrovna vkročili do jiné smutné vsi, kterou se prohnala povodeň a smyla i malované štíty domů. Lidé byli zabráni do práce a těch dvou si nevšímali. Mnozí muži už stavěli střechy, sadili růže a na zápražích, ještě vonících čerstvým modřínem, kolébaly jejich ženy na rukou malá batolata. Vztek koukal. Viděl, jak se kořenům daří najít v půdě novou vláhu.

Franto, oslovil vztek svého Františka Oříška jakmile vyšli ze vsi, chtěl bych taky zapustit kořeny.

Franta rozumně popošel až na kraj lesa a posadil se. Vztek se zmenšil v semínko.

Franta jej zasadil do malé jamky a přikryl dobrou půdou. Odlehčen se vrátil domů.

Příští rok vyrostl na tom místě strom, který po čase začal plodit ořechy. Byly ve tvaru hlavy, ve které kdysi vztek uzrál.

Franta Oříšek se však cítil dobře jen chvíli. Ale vždy si včas vzpomněl na svou první cestu a když cítil, že je čas, vyrážel znova a znova. Někdy byl jeho vztek menší, a tak na stromech rostly oříšky malé, jindy musel kráčet mnoho kilometrů a došel do daleké země. Tam svůj vztek vsadil do země Burů.

Stromy vždy rodily plody zdravé a chutné, protože vztek je škodlivý jen pokud je v hlavách a myšlenkách.

A v té staré zahradě jednoho dne vyrostl obrovský ořešák.

To se Franta Oříšek jednou pořádně nasral.

18.8.2002