Jeffers-3 básně (1941)

jen se mi zdálo, že je to docela zajímavé

 

robinson jeffers

UNĚ

 

1

Postavil jsem jí věž, když jsem byl mladý-

někdy umře-

postavil jsem ji rukama, pověsil

kameny na oblohu.

 

Starý, ale stále silný vylézám na ten kámen-

někdy umře-

vylézám po těch příkrých hrubých schodech sám

a pláči na oblohu.

 

Nikdy neplač, nikdy neplač.

 

2

Nikdy se nediv, miláčku.

Očekávej změnu.

Nic není divné.

 

Viděli jsme lidskou rasu

zmocnit se všech snů

jen ne míru.

 

Sledovali jsme lidstvo jako Krista

lopotit se výš a výš,

aby ho pověsili na vršku.

 

Už nezávidíme ptákům,

ta starodávná motlidba

za křídla byla vyslyšena: tudíž

 

Těžké nebe nad Londýnem

udusané hřebci padá na střechy.

Tyto léta pádu

skončí hluboko,

nikdy neplač, nikdy neplač.

 

S jasným zrakem prozkoumej propast,

sleduj ten mohutný pád

se zbožnou úctou.

 

3

Není to Evropa samotná, co upadá v

krev a oheň.

Úpadek a pád tancují v duších všech

už dlouho.

 

Jednou konečně až naposled vydechnem přijde mír

do každé duše.

Nikdy k mé, dokud neobjevím a nevyřknu

vše, co vím.

 

4

Zítra zas vezmu tu těžkou báseň

o Fergusonovi, podvedeném a žárlivém,

který hlásal pravdu a nevydržel

její první záblesk. Ta báseň mě nudí, doufám, že

každá sladká duše, co ji bude číst, bude, jaksi,

jak já sám, ale spíše jak můj protějšek;

ale když jsem dal znamení těžké pěchotě, aby pálila

musím to doklepat do konce.

 

                                           Dnes v noci, miláčku,

Zapomeňme na všechno to, a na válku,

a odřízni nás trochu od času,

ty s irskou whisky, já s červeným vínem.

zatímco hvězdy plují po bezesné obloze,

a možná někdy po půlnoci  natrhám  ti věnec

vybraných kytek; budeme mluvit o lásce a o smrti,

o věcech pevných jak skála, starých a hlubokých jak moře samo

nepřiznej nic příhodnějšího, nic, co by bylo méně pravdivé

zatímco hvězdy plují po bezčasém oceánu,

a až zmizí budeme vědět,že noc, kterou jsme spolu strávili,byla dobrá.

 

 

 

Naštvi se na slunce

 

To,že veřejní činitelé tisknou lži

není nic nového. To, že Amerika musí přijmout,

stejně jako minulé republiky, úplatkářství a nadvládu

se ví léta.

 

Naštvi se na sluce, že vychází

pokud tě tyto věci štvou. Sleduj kolo jak se naklání a točí,

všichni jsou k němu přivázáni, tito lidé, tito bojovníci,

tahle republika, Evropa, Asie.

 

Pozoruj je jak gestikulují,

pozoruj je jak klesají. Ta banda slouží lžím, zanícený

herec hraje svou roli; ta chladná vášeň pro pravdu

se neshání po žádných tlupách.

 

Nejsi Catullus, vždyť víš,

abys zesměšňoval tyto hrubé náčrty Caesara. Jsi daleko

od nohou Danta, ale ještě dále od jeho

politických hanopisů.

 

Nech chlapce ať hledají rozkoš, a muže

ať bojují o moc, a ženy třeba o slávu,

ať úslužní slouží vůdci a klamou důvěřivce.

Tvé není jejich.

 

Sirény

 

Možná toužíme po smrti: ale proč je ten jed tak sladký?

Proč ty malé Sirény

dělají hudbu laskavější člověku chycenému v síti světa

mezi zprávami a pracovním stolem-

ty malé stěbetající sirény, alkohol, zábava, opiáty,

a pečlivě sterilizovaný chtíč-

to jsou andělé života? Vážně, je to poněkud nezvyklé, na anděly,

mají přece všechnu sílu na své straně,

všechnu důležitost: - člověk se od nich odvrací, dává přednost svým

vulgárním výmyslům, těm malým

všedním Sirénám. Tady je další znamení, že naše doba potřebuje obrodu.

                                                                                                                                                      robinson jeffers    1941

 

---