Kateřině V.

Přítomnost tleskla dlaněmi
a prozřetelnost vedla mé kroky -
- a hle! Jak krásný byl den.

Plný slova pohlazení,
pohledů a omlazení,
šepotu a smíchu,
nevinného hříchu,
pastiček a úskoků,
zbrklých střeleb od boku,
slibů a přání,
tužeb a zdání,
úsměvů do dlaní,
otázek bez ptaní,
révových moků,
nejistých kroků

a příkladně nepříkladných myšlenek
jen s nevolí zahnaných do hluboké noci
s chladným ránem na krku.

A tak nezbývá, než poděkovat.
Zase jsem chvíli žil.