Benátské stoky

Kamenný příboj církevních nářků

Rozdrtí svobodné sukně nejkrásnější z kurtizán,

Po krutém výstupu inkvizičních šašků,

básnířky poslední svazek zůstane nevydán.

Zástupy holých zadků hlavy Benátek

křičely v její posteli utrženou rozkoší.

Dnes je zbabělého pokrytectví svátek,

Z úst záletníků leze, co prý se nesluší.

Jen ten,pro nějž ne kurtizánou,ale láskou je

Teď do odulých tváří obhajobu kříčí,postavení riskuje.

Svázána poměry srdce útržky něhy sbírala,

I když stovky jiných náručí jí lačně svírala.

Nenávist i obdiv zhrzených manželek jí bičuje,

Co ony nemohly,číst i milovat,jí povoleno je.

Ve skrytu duše touží stejně život hrstmi brát,

Nemyslitelné jim však k touhám veřejně se znát.

Boj nerovný svádí jediný rovný chlap,

Však rozsudek byl už dávno katu dán

Boj nerovný prohrál jediný rovný chlap

A tak na hranici končí poslední z kurtizán.

Jsem stejný viník,

Bez ní nemohu už žít!

S dýkou v srdci kříčí

zoufale velký milovník.