Dědeček a včelka

Jednou zrána, lesem, šel hrbatý stařec.

Kochal se krásou letní přírody,

když tu spadla šiška na jeho palec

a pak rovnou do vody.

Tu stařík zastavil

a hlavou prudce trhl,

však jakou to bolest si připravil,

když malý nerv si přetrhl.

Teď chudák nehne se a stojí,

obličej jeho jest na zádech,

nerv pomalu se hojí,

děda zkouší větší nádech.

Ústa svá dokořán otvírá,

těší se až bolest přestane,

malá šedá očka zavírá

a netuší, co nastane.

Něco vzduchem poletuje.

Bzučí to.

A přežvykuje.

Co je to ?

Staříkovi to již došlo.

Je to lesní včela.

Žihadlo si jazyk našlo,

to dělat neměla.

Stařík hlasitě zaječel,

pak prudce skousnul.

Z hlavičky včelky už krev teče

a z košíčku žlutý medík vyplul.

Děda včelku vypliv rychle

a na medu pochutnal si.

Z jazyku se stává bichle,

brzy děda umře asi.

Života už mu moc nezbývá,

děda je ale spokojen

a vesele si zpívá :

"Jo, když jsi včelařem..."