Rozbité zvony

... procházel jsem Prahou po Starém městě, které se na mne smálo jako cizí ...

Rozbité zvony ------------------ Hrdlička bílá svobody zapomnění sedla si na drát ostnatých plotů a bílé brčko, od krve v zabarvení houpalo se dlouze, k zemi ku potoku. Zvadlými vavříny už zapomněli vítat kol krajů blízkých její cukrování, slavili jen krátce té bílé návrat a nespatřili ani její smutné odlétání. Jediné co zbylo z hrdliččina zpěvu, bylo než pírko zmáčené krví, našli jej kající u potoka břehu se slzami v očích, od Pyrrhovy slávy.

---