Tajemné prokletí

Mezi stromy, které rostly blízko skal byl červený palouk.Byl posetý rudým mechem  a u něj byl jeden starý hrob. Nebylo na něm napsáno vůbec nic. Kolem dokola byla různá zvířata, ale na červený palouk nikdy nevstoupila – cítila z něj strach. Po mnoha dalších letech se nic u toho hrobu neměnilo. Jednu noc však nastala ohromná bouře. Tak velká, jakou les samotný ještě nepamatoval. Blesky rozbíjely skály, lámaly stromy, obloha byla ponořená v černém dýmu a zvěř se rozutekla do všech koutků lesa. Ani červený palouk s hrobem neunikl menší pohromě. Doprostřed něj se složil starý dub. Bouře po dlouhých hodinách konečně utichla. Vítr foukal pomalinku mezi napáchanou zkázou a končil svoji pouť v rozbité skále.Když se půlměsíc v okamžik změnil v celý, zmrazilo ticho jemné zaskřípání vedle hrobu. Paprsek měsíce osvětlil to děsivé místo a ze země něco hrozivého vylézalo…….

Ptáci v temnotě noci znejistily a raději se vraceli zpět do korun zbylých stromů. Netopýři vylétali z jeskyň a kroužily kolem tmavě rudého palouku, jenž působil jako pohřebiště nocí. Vysoká postava se nadnášela nad chmurným místem a oči jí svítily jako dva půlměsíce. Táhlými kroky se odebrala zničenou stezkou do tmy. Za pár chvil bylo slyšet, že se blíží k jeskyni – netopýři létali velmi rychle kolem dokola a cítily krev. Netrvalo to dlouho a tři z nich se vrhli střemhlav k ní. Chyběl jen malý kousek  a byly by se dostaly až na tělo záhadné postavy, jenže celým lesem se náhle rozezněl mužský hluboký hlas, který pronesl neznámá slova směrem vzhůru k nim a oni se zastavily a pohledem propojení následovaly  jej do jeskyně.. Nastala hluboká noc, plná děsivého chaosu. U otevřeného hrobu pobíhala malá smečka vlků a čichala neznámý pach. Vůdce smečky byl velmi starý a brzy poznal odkud pach pocházel. Rozběhl se najednou s nádechem nových sil přímo po směru nové stopy, ostatní vlci to uviděli a rozezleně vycenily zuby (nechápali situaci) a rozběhli se za ním. Po chvilce doběhl vlk k temnému otvoru v jeskyni. Ve svitu měsíce uviděl stín postavy, které svítily průrazně oči. Vzduchem se najednou prohnaly tóny dávných vzpomínek, temný zpěv tiše zněl nad celým lesem a pohledy obou bytostí se střetly. Měsíc svým paprskem odhalil celou tvář vlka. Pohled vypadal jasně – byla to stará vlčice.

Tóny noci sílily a hvězdy zahalily mraky. Vlčice se pomalinku přibližovala k černé postavě a s každým dalším krokem se měnila v ženskou postavu.. V dáli zaduněly opět hromy a oba dva se objali. Smyslnými polibky ožívaly jejich dávné vzpomínky na prokletou lásku v odloučení a z očí vytryskly malé slzy lásky. On chytil ji kolem pasu a společně se vznesli nad jeskyni. Duše jejich byly nyní propojeny opojením vášně. Letěli větrem nad poničeným lesem, ve svitu měsíce se milovali.

Začalo se pomalinku rozednívat, oba dolétli na červený palouk. Okamžiky východu slunce byly pro oba dva neskutečně krátké. V očích zanikal svit půlměsíců, konečky prstů se ještě naposled dotýkali a on pak v prach se obrátil s prvním paprskem světla. Ve smutku beznaděje se i ona s prvními doteky světla proměnila ve vlka…..