VYLOSOVÁN

Dostával se do podivného transu. S každým krokem si uvědomoval nicotu, ze které přichází. Šmátral po niti světla, kterou náhle zahlédl. S každým dalším krokem jakoby si uvědomoval nicotu, do níž se vrací. Přetahovalo se o něj dvojité bezvýznamno. Vnímal své oči zevnitř. Nechtěl je vidět. Tahal za ně jakoby to byly zasliněné korále. Jedno vyndal. Růžovou tuší na ní stálo:

Bingo!! Vyhrál jsi! Pojď mezi nás..! Obrovské ruce ho popadly a táhly jej ke zdroji toho světla, co bylo dříve tenké jako nit. To světlo nesnesitelně tlačí do očí. Snad neomdlí. Vteřina ticha.. Snad až odněkud z vesmíru se jeho tělem tlačí výkřik. Bééééé!!!!!?

Místností zní potlesk. ,,Maminko máte chlapečka.." Mladá žena, zcela vyčerpaná, si šťastně oddychne. Přežila to. Už ho vidí grázlíka - tolik se na něj těšila. Teď tu je a směje se na ní. Je rád, že si ho vylosovala z říše mrtvých. Líbí se jí. Také ona jemu. Oba však tuší, že by tento vztah neměli chápat sexuálně.

Roky překotně plynuly až do doby, kdy si nadobro uvědomil, že miluje svou matku. Touží po ní úplně a bezvýhradně. Sleduje ji. Žárlí. Lituje toho, že se dříve nepodíval na druhou stranu svého losu. Nepodíval se, kam že se to, plný naděje, chystá vstoupit..

Těžko říci kolik let uběhlo do okamžiku, kdy na ni mířil brokovnicí a ona z rukama nad hlavou křičela: ,,Míšo nezabíjej mě, jsem tvoje máma, proboha.." Není těžké předvídat, že vystřelil. Bezvládné tělo mladíka dopadlo na zem. Vrátil se do říše mrtvých. Chudák jeho matka..