Promluva ke svetu

Jen si tak premyslim proc.

Proc mam se bat dalsiho dne

a schovavat se v ustrani

kdyz muzu Te chytnout za ruku

a projit se tou ulici,

co oba tak dobre zname.

Proc nesmim se smat

vsak muzu nanavidet.

Tebe, ji,

ci onu predstavu v tech hlavach,

co zdaji se tak chytre a.......

a mozna,

ze bych mel uz skoncit

vzdyt soumrak uz prichazi

a s nim i ja zdam se tak nicotny

v myriadach myslenek plynoucich v case.

V case,

co je tak pomyslny,

vsak zda se nam byt vsim.

Dekuji.