Zpověď

Teď sedím tu a píši zpověď svou,

ne Bohu, Tobě se zpovídám

Tvé upřímnosti, něze, snad i svému bolu,

tu duši svoji zcela otvírám.

Pak půjdem večerním tím šerem,

až město usne, lampy rozsvítí,

my za ruce se spolu tiše vedem

a měsíc nám naši lásku závidí.

Tam poznáš, ač předtím já jsem chyběl,

že Tebe jen ve svém srdci mám,

Tebe jsem si pro svůj život zvolil

a své srdce Ti tedy podávám.

Vezmi je nyní do svých rukou

a k svémusrdci něžně přitiskni,

vždyť srdce toť Venušino věno

i lásku svou mi tedy nabídni.

A v těchto místech moje zpověď končí,

snad zpověď něhy a lásky vyznání,

to posuď sama a sama vynes ortel,

zda opravdu miluješ mě či slova změníš v popel.