Mezi námi děvčaty

Mezi námi děvčaty

„Sakra, zase jsem se řízla.“ Nika položila holicí strojek na okraj vany a papírovým kapesníčkem zastavovala krvácení na noze. „Ty chlapi furt skuhraj, že se musí každý den holit, ale my jsme na tom hůř, my se přece holíme na daleko větší části těla. Není to nespravedlivý ?“ obrátila se na Kláru, která si vytrhávala obočí. „Jasně že je to nespravedlivý! Vezmi si takovýho chlapa s třídenním strništěm. O něm si člověk řekne, že je sexy. Ale holka s chlupatýma nohama ? To je přeci nechutný.“ Nika se posadila na vanu a vzdychla : „Chtěla bych být chlap, ty to mají všechno jednodušší.“ „Hele, a kdybys byla kluk, chodila bys se mnou ?“ zeptala se zvědavě Klára. „Ne !“ odpověděla Nika vážně. Klára se po ní ohnala a obě se rozesmály. „Tak si tak říkám…“ Klára si přestala nanášet make-up a zamyšleně se dívala do zrcadla. „No, jestli to má vůbec cenu, takhle se šlechtit. Víš přeci, že když někam vyrazíme my dvě, končí to vždycky katastrofálně.“ Klára si vzdychla, dokončila make-up a začala si dělat oči. „Tak za prvé, nekončí to vždycky katastrofálně, ale jenom někdy a za druhé chceš přeci vypadat dobře hlavně sama kvůli sobě, né ?“ řekla Nika, sama o tom hluboce přesvědčená. Nika pozorovala Kláru, jak si pečlivě stínuje víčka. „Ty černý stíny jsou super, neudělala bys mi s nima kočičí oči ? zeptala se Nika prosebně. „Ale no jó, furt. Tak ukaž !“ Klára se nad Niku sklonila a začala jí na víčka nanášet stíny. „A hodně mi to načerni ! Já mám totiž ty voči úplně vyblitý, tak ať je to aspoň vidět.“ kybicovala Nika Kláru při její soustředěné práci. „Já sice oceňuju, že to nakonec bude umělecký výtvor, ale abychom ten koncert stihly.“ řekla Nika už trochu nervózně, protože ze sezení na vaně jí začínalo brnět vše od krku níže. „Kdybys sebou furt nemlela a neremcala mohlo to být už dávno hotový. A navíc, víš přece, že nikdy  nezačnou přesně.“ uklidňovala Klára Niku. Naposledy přejela víčko štětečkem a zálibně si prohlížela svoje dílo. „Tak se na to koukni!“ vyzvala Klára Niku a ještě dodala : „Ne abys mi nadávala, že je to moc černý. Nezapomeň, žes to tak chtěla.“ Nika si stoupla před zrcadlo a zkoumala Klářin výtvor. Tvářila se spokojeně. Usmála se na sebe do zrcadla a podívala se na Kláru, která v něm také sledovala svůj obličej : „Lepší už to nebude, takže vyrážíme.“

Do klubu dorazily chvíli po deváté. Ještě ve vchodu poznaly, že koncert už začal. Zaplatily vstup a rychle zamířily do sálu. Podařilo se jim prodrat až k podiu, kde se ti největší odvazáci svíjeli v rytmu hudby. Holky na sebe mrkly, jako že tady je to dobrý, a nechaly se unášet hudbou a pohodovou atmosférou. Koncert trval asi dvě hodiny. „Umírám žízní!“ hlesla vyprahle Klára. „Ale bylo to boží, že jo ?“ Nika se ještě stále pohupovala v rytmu hudby. „Vyber nějákej stůl a já jdu koupit pití k baru. Co si dáš?“ ptala se Klára. „Dám si vodku a černorybízovej džus.“ rozhodla se Nika a ukázala na stůl v rohu : „ Co kdybychom si sedly támhle?“.  „Tak jo, ale honem, ať nám ho někdo nevyfoukne.“ radila Klára a odešla k baru. Nika si sedla ke stolu a dělala jakože nic, aby to nevypadalo jakože něco. Naštěstí se Klára vrátila brzo. Postavila skleničky na stůl a usadila se vedle Niky. „Na zdraví!“ chopila se Nika svojí skleničky a začala usrkávat drink. „Na zdraví!“ byla jí Klára ozvěnou upíjejíc svůj míchaný nápoj. Holky se začaly bavit o koncertě a dění kolem si moc nevšímaly. „A tak jsem jí řekla…“řečnila Klára. V prostředku věty se zarazila, protože si všimla výrazu své kamarádky. Nika přes Klářino rameno zaujatě pozorovala cosi za jejími zády. Klára se chtěla otočit, ale Nika na ní varovně sykla : „Neotáčej se! Nebo si nás všimne.“ Klára se zastavila rotaci trupu, ale bylo pozdě. Chlapík se usmál a odlepil se od baru. „Ježíšikriste! Jde sem.“ vyjekla Nika a snažila se tvářit nenápadně. Klára se dožadovala vysvětlení, ale Nika ji posunkama umlčela. Začala něco vyprávět, aby budila zdání, že se baví a nechtějí být rušeny. Chlapík už ale stál u jejich stolu a rozšafně pravil : „Dobrý večer dámy! Doufám, že neruším.“ Učinil krátkou pauzu po níž dodal : „Zajisté si k vám mohu přisednout.“ Nečekal na souhlas a obsadil volnou židli. Klára si ho prohlížela s výrazem naprostého zoufalství. Vyčítavě se podívala na Niku a její pohled skrýval otázku : kdo je zas tohle. Nika jen mírně pokrčila rameny a bez valného zájmu odpověděla chlapíkovi na pozdrav. „Rád vidím, že se dobře bavíte dámy, ale ještě před pár lety bych vás vzal na jiný akce.“ zatvářil se důležitě, ale byla v tom i špetka zklamání, že už je všechno jinak. Od dívek se mu dostalo jako odpovědi pouhé hm. Chlapíka to sebeméně neodradilo a pokračoval : „Zvali mě na nejrůznější party a rauty a kamarádil jsem se s ministrama.“ Holky se na sebe obrátily se skeptickým výrazem v očích a neubránily se úšklebku. Nika ho chtěla trochu utřít a se stopou ironie v hlase se zeptala : A co teda jako vlastně děláte?“ Chlapík, jako by na tuto otázku čekal, se trochu narovnal a pyšně pravil : „Jsem sochař.“ „Aha.“ řekla nenadšeně Klára a kopla Niku pod stolem. „My už budeme muset jít.“ snažila se Nika tvářit alespoň trochu zkroušeně. Nechtěla toho bláznivého staříka úplně drsně odpálkovat. Svým způsobem jí byla sympatická odvaha s jakou je slovil. Dívky se zvedly a nashledanou už říkaly na odchodu. Vydaly se na cestu domů. Aby nemusela jet každá sama, spala tentokrát Klára u Niky. „Já sem ti říkala, že to zase bude průser.“ byla naštvaná Klára. „Hele, koncert byl super! A nemůžu za to, že se na nás furt lepí samí magoři.“ bránila večer Nika. Chvíli se ještě špičkovaly, ale domů už dojely ve svorné náladě. Zbytek večera si pak vykládaly, co už spolu a s různými úchyláky prožily. Šly spát nad ránem a byla to vydařená dámská jízda. Druhý den vstaly kolem poledne a nemohly se pořádně probrat. Hodnou chvíli se motaly po bytě, než se jim podařilo připravit si snídani. Konečně začaly snídat a Klára si všimla na poličce odloženého bulvárního časopisu. „Jé, vy to kupujete?“ lačně začala časopisem listovat. V okamžiku, kdy se dostala až na zadní stránky, jí zaskočil rohlík. Rozkašlala se a rozčileně ukazovala na časopis. Nika jí časopis vytrhla a zadívala se na stránky společenské rubriky. Nevěřila svým očím. Na fotografii byl chlapík, který je včera otravoval v klubu. Titulek pod fotkou hlásal : Slavnostní party se zúčastnil i významný sochař P.O. Nika se s úžasem v očích podívala na Kláru a jen hlesla: „Tak von nekecal.“ V zápětí se obě rozesmály.