Vzpomínka

1)

Pršelo,

        tenkrát nad ránem.

Smáli jsme se

                těch posledních pár chvil.

Bylo nám patnáct.

Vše bylo tak snadné.

Svítalo

       a den nepřicházel.

- Ty neodejdeš,

                viď že ne.

Holka v náručí

                a první cigareta.

Někdo vzal kytaru

                a hrál.

Hity co znám,

                co dojímaj.

2)

Ty chvíle zapomnění.

V dešti, v mlhách svítalo.

Kam jsme šli ?

                Cesty do nikam.

- Nespi, jde se dál.

Někdo se na mě usmíval.

- Je ráno, vždyť to znáš.

Ještě pár akordů

      a kafe s příchutí co mám rád.    

- Věřím ti,  řekl jsem tenkrát,

                - jdeme dál.

S tou chvílí, s tou holkou,

                                s tím ránem.

Vždyť je nám patnáct.

- Zahraj co znáš.

A já neznal,

  jen věřil.  

3)

V tom ránu

                i dešti,

se někdo smál

                a jiný utíkal.

V těch mlhách mi

                ta holka dala pusu

a řekla, že mě miluje.

Ale to se přece má.

Co víc jsem si mohl

                tenkrát přát.

A úsvit voněl.

Voněl čímsi, co každý zná.

Ještě malou chvíli.

Kam spěchat.

Pak přivírám oči.

Vše mi splývá v tichou únavu.

4)

Déšť zesílil.

Už není kam jít,

                proč utíkat.

Pak jsme usínali spolu

                                a sami.

S tím tichem,

s tou holkou co mi věřila,

s pocitem,

       že se čas zastavil,

že je nám navždy patnáct.

S pocitem rváče,

který porazil svůj strach,

Strach z toho,

že už nikdy nepřejde

       ten most  vedoucí

                                  do nikam.