Utrpení duše

Krev v žilách proudí mi
o tom není pochyb
Já cítím se však žhavý,
jak uhel v ohni,
co vzplál posledním dechem draka

Panické obrazy strmých stěn
obklopují mne a odrážejí
hudbu smrti,
v mých očích tvoří se slzy
a já hltám padající kameny
tak těžké, a přece mě nezabijí
omráčená duše zmítá se v mém těle

Křičím bolestí,
utopen jsem v nekonečnu
pohřben v rakvi děsivé bouře
která stala se mojí matkou bytí
Miluje mne, jako svoji černou ovci

Tváří v kaluži ležím obrácený nyní
krysy lidské po mě šlapou
krvácím bolestí citů
a celé utrpení trvá...

Láska rozervala moje srdce,
opovrhla mnou

(nabídl jsem svoji duši
a ona mi vrazila dřevěný kůl
do srdce)

Vlci vyjí po staletí
smutné tóny noci
Smrt pláče nad mým údělem
snaží se mi podat ruku...

...nedotáhne svoje prsty
k mojí duši

V propasti krve
zmítán budu navěky...