S takovou se zatratit??

Taktéž kontroverzní téma.

„S takovou se zatratit? Žij co nejsi, neboť - kolikrát jsi už byl?!“ …Pláč zadušeného novorozeněte podvazován nevolností postýlky a tak podbízivý až k spolutrpění - ale že už zaříkání bylo dost ale že žijeme přežité a že ona se neosmělí a neodejde jen abychom viděli že také někdy přichází odjinud budeme dále zaříkat vnější podobu nenávisti zastavené neutuchající budeme stále žít smirek vlaků úzkých schodů a těch takříkajíc hladkých loučení a pak stále: ona se neosmělí stále nebude co, ale bude kdo, kde a za co …spanilé dívčí lamentózo které si dovede celou tu noc hrát s ňadry a nemyslet na každý pohyb že něco semele. Hrajeme na zvířecím a bez potlesku. - Když dohrajem vše se sklízí a potom se s velkým předstihem dozvídáme že někdo nevytáh oponu. Jak pak hrát abychom nepředstírali? Na kolikátém Onom dějství? Na kolikátém prospěchu? Na kolikáté kůži nesené na trh? Na kolikátém místě, jež má každý to svoje - ale to neznamená že o něj neuhání věčnost to neznamená že se pod ním nepohybuje něčí Pevná víra. Lidská schránka je schránkou na dopisy ze které ještě jaksi navíc padají hovna! A kdoví ke které z oněch stran ze strachu nebo ze msty musíme připustit takový růst že aniž bychom mohli couvnout naše pohlaví před pohlavím blesků couvá a kristus je křižován také jen náhodně - jak by totiž bylo možné že to byl právě ten jediný kdo zmrtvýchvstal. Než takové symboly než takové ohanbí bezzubé vypíchlých oči než takhle proveditelné unisono dívce raději žádné. Běž domů. Máš tam nábytek přestavěný tak abys nevěděl žes kdy předtím žil a dřív nebo později (musí přece být taková ctižádost) dozvíš se žes byl narychlo vystěhován a odřekli ti k sobě přístup Pak pamatuj: nic z toho bys neměl říkat a ani bys neměl spínat své ruce neboť ty se už nepoznávají. A dívka – abys ji prý poznal. Ano – děti nepoznávej – jen plať. Jistě. Láska musí být skutečně bezcitná když si dovolí trvat tak dlouho a to přestože už jednou začala. Je dohráno. Je sklizeno. Je bez potlesku. Neotesaný, marnotratnost ti neobstojí při střásání pilin do klína poezie. Sotva dočítáš Sartra nevíš už co přečíst z Schakespeara - Shakespeare byl žid - a milenci už od doby kdy spatří svou první potoční perspektivu svědčí o svém rozchodu - smrt je stále jen panna a už od začátku neříká nic jiného. Nemáme na vybranou: ta kdo by nás měl vybrat?

---