Vzpomínky

Vzpomínky

Marně se před nimi ukrývám.

Když, tak jen na okamžik jim unikám...

Vím, že stejně dlouho nevytrvám v tom zbytečném boji s pamětí!

Své myšlenky jí odevzdávám,

prohrávám.

Bez vdoru přijímám její objetí,

tak chladné, mrazivé a pevné.

Byla jsem dítě odhodlané,

teď napůl ženou, avšak obětí.

Tak pevně mě svírá,

mé tělo nutí zemřít,

svou péčí mne plakat naučí,

a právo žít mi odpírá.

Všechnu mou lidskost pomíjí,

strápenou duši ubíjí,

mé srdce pohlcuje

obrazy minulosti  do něj namaluje...

Z mých očí zbyly slzy,

avšak  ty vzpomínky to snad i mrzí

-že tolik toho vrátily!

Doteď nechápou, jak moc mě trápily...

Nakonec to mou duši zabilo,

jenže vpravdě láska,

láska je to, co mě pohřbilo.