Tvou duši znát

Byla Noc a v té Noci cosi zašramotilo ve spáncích a prohnalo se po pokoji jako tichý splín. I oči otevřely se a vhozeny do jiných prostorů zahlédly postavu pod řekou šílenství uprostřed víru vášní. V kamenech vytesaná slova mluvila jasným zákonem a budila úctu k oné postavě... ( z knižní sbírky Zanícení )

Tvou duši znát

 

 

Stín jako šedý vítr

rozprašuje noční sen,

to anděl sňal z líce své

sametový drahokam.

 

Pláč ve hvozdech polí

- já cítím nezměrnou touhu

vést úděl po špičkách

k zahradám plných hvězd.

 

Tvou krev, má lásko,

tu chci pít nad ohněm

a létat ve křivkách času

zpět k Tvému panennství.

 

Utopeni v moři tužeb

vnímám Tvůj horký žár,

když každé snivé Noci

zapomeneš na svou tvář.

 

Stín jak vůdčí patron

zhasíná svíce nad krajem,

to sličná Noc zvolala jméno mé

roztrhané ve Tvých sítích.

 

Obraz v rohu pokoje

- já vidím Tvé oči hříchu

vystupujíc ze svého rámu

a budíc mě světly nad ránem.

 

Tvou krev má zkázo,

tu chci pít nad ohněm

a prolévat hrdla jedem

zpět ke Tvé smrti.

 

Tvou duši znát

 

 

 

 

---