Duše poutníka

Bloudíš tajně a na věky věků

ve své prosté, nahé samotě

je to možná i trochu k vzteku

když stojíš chvíli nehnutě.

Vidím ve tvých černých očích,

jak bloudíš  tiše sám a sám

náhle spatřím  pár tvorů vlčích

a já s tebou navždy unikám.

Společně v tichém, něžném objetí

dotýkáme se chladivým ránem

plni krásného, smutného dojetí

smířeni spolu, změněni v kámen.