Felagrund

...A tak stanuli s úsvitem, na půdě nikdy nedobyté, tak stanuli před Sauronovou věží, kde v kobkách stovky vězňů leží. A Fingrod, mysle na spásu, vyzval Saurona k zápasu. A Sauron temný povstal ze stínů a pěl černou píseň v tu hodinu. Pěl zrádnou černokněžnou píseň, jak odhalovat,budit tíseň, zrazovat, páčit tajemství. Felagrund se však postaví a zpívá píseň vytrvalých a vzdorujících,nezoufalých, o nezrazených tajemstvích, věrnosti čisté jako sníh, o putování na zapřenou, jak minout léčku nastraženou, jak zlomit zámky vězení a nepodlehnout mámení. Dvě písně spolu zápolily. Zpěv hučí bouří, stále sílí a Felagrund se nepoddává, třebaže se mu točí hlava. A všechnu sílu, všechnu moc, Elfie vkládá do těch slov. Zaslechli ve tmách zdaleka Nargothronského slavíka, u moře, které věčně vzdychá, na písku perel, snů a ticha, kde Západ nesmrtelný je, kde prostírá se Elfie. Tma zhoustla temně zazněl zpěv: Ve Valinoru teče krev u Moře, kde se vraždí rodní, kde Noldor vzali plavcům lodi. S bílými plachtami z přístavů bílých, ve světle Luceren. A vítr sílí, vlk vyje, letí krkavec. V Angbandu mučí zajaté, hrom hřímá, ohněm plane zem- A Fingrod klesl před trůnem. Tu Sauron strhal přestrojení, a třebaže již štítu není, nemůže poznat co za pány, dostalo se mu před brány. Vycítil však královský rod, a mysl, ostrou jako hrot. Hrot meče dávno kovaného, hrot meče krále Nargothronského. I uvrhl je do vězení, Odkud již úniku není A tam, kde černý otvor zel, Noc co noc stín přicházel, Noc co noc jeden z velkých pánů Zmizel v jeho temném chřtánu.

---