Těm očím...

Taky se Ti stává, že mluvíš sám(a) se sebou tak hlasitě ve svých myšlenkách, že si ani neuvědomíš, že pohybuješ rty a jak blízko je od nich k činům?

Spleť hlasů, spleť myšlenek, rytmus vlakových kol a jedny oči, co sedly si teď přímo před Tebou to Ti teď krátí cestu a brání Ti vypořádat se sám se svou myšlenkou Tak ptáš se v duchu těch očí, co dívají se všude možně, jen ne na Tebe proč i teď, když víš, že na kráse Ti nezáleží si svůj ušlechtilý názor můžeš nechat tak akorát pro sebe A nejradši bys to všechno vypsal nejradši bys to křičel do všech stran však tohle nádraží je teď prázdné a zasněžené pole proti němu plné vran Promiň, nebude Ti to vadit? Musiš to zestručnit, musíš to uhladit, psát tak aby se to dalo číst že víkend si Ti vydařil, i když se vracíš sám že tohle nebyl první takhle krásně smutnej flám že ty vrány už pomalu nemají co jíst Kde máš svůj nadhled, svou moudrost a zásobu svých rad když ty oči se teď zvedly, vlak už skoro stojí a chystají se vysedat Nejradši bys to všechno... snad příště

---