Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Předmluva

03. 11. 2002
2
0
1216
Autor
tatokalan

Křečky chovám už od svých 18 let, když jsem několik let předtím strávila vymýšlením nejrůznějších fíglů, jak přesvědčit rodiče, aby mi dovolili alespoň tohle malinké zvířátko. Dokonce jsem došla tak daleko, že jsem si chtěla asi v 15 koupit nějakého tajně, přinést ho domů a tvrdit, že jsem ho našla na ulici, ale tušila jsem, že u mých vysokoškolsky vzdělaných rodičů by tento argument jen těžko obstál.
Možná se divíte, proč mi rodiče nechtěli zvířátko dovolit. Nebylo to jako u většiny rodin, kde se někteří členové, zvláště rodiče, podobných chundelatých kuliček štítí, ale prostě v bytovce sice 3+1, ale s bídou 40 m2 není taková legrace najít místo na dost velikou klec s křečkem (když ta rodinka k tomu vlastní příšerné množství knížek, gramodesek, kazet a hudebních nástrojů). Oni sice křečci zas tak velcí nejsou, ale když se přepočítá minimální rozměr klece vzhledem k jejich velikosti na lidská měřítka, je to jako kdyby člověk vegetoval v jednom pokoji o velikosti již zmíněného bytu. No, kdyby člověk měl mít v tom pokoji kolečko na běhání, do kterého by se měl vejít, tak už by si mohl rovnou vyrazit do parku postavit ruské kolo...
Ale zpět k tomu, jak se mi povedlo postupně „zakřečkovat“ celý byt. Začalo to již zmíněným mnohaletým žebráním a když se mě rodiče ptali, co bych chtěla k narozeninám, které mě přesunou mezi dospělé, vyrazila jsem jim dech, protože jsem nechtěla ani zlato, stříbro a drahé kamení, žádnou večeři při svíčkách v luxusní restauraci, ani příšerně drahé šaty nebo boty či cokoliv jiného ale ................................................ křečka! S tím, že za peníze, co jsem dostala od babičky, mu pořídím klec a potřebné vybavení! Rodiče zůstali totálně paf, ale nakonec kapitulovali. Takže jsme vyrazili do nově otevřeného obchůdku, kde nás naprosto uchvátil jeden chlupaťoučký a zvědavoučký exemplář s hnědýma očičkama, který se ihned hrnul prozkoumat ta velikánská zvířata, která z něj byla úplně mimo, jak byl nádherný. Takže jsem se stala hrdou majitelkou prvního křečka, ale to už je jiný příběh, aneb – pokračování příště, nebo taky – televize .... uvádí 1. část seriálu KŘEČKOVÁNÍ. Tohle berte jako pilotní film. :-)


Bulbosaurus
05. 05. 2003
Dát tip
Křečci jsou v pohodě. Já tedˇ mám pískomila a jmenuje se Brůs Willis.

tatokalan
05. 05. 2003
Dát tip
To je super! Taky asi začnu dávat křečkům jména svých oblíbených celebrit :-) Zatím jsem blázen do Egypta, takže svýmu poslednímu křečkovi, tedy vlastně křeččici, jsem dala jméno Seti, moje máma z toho udělala Sáťu a je to tak dodneška :-(

tatokalan
15. 02. 2003
Dát tip
Sakra ale proč se mi tu furt nezobrazuje ten obrázek?!!! To mě štve, jak sem můžu dát pak ty moje (konečně) naskenovaný fotky s další povídkou?

tatokalan
06. 11. 2002
Dát tip
Jen aby Tě ty Tvoje kosti nezklamaly... Zatím čekám na naskenování fotek pozoruhodných kousků mýho prvního pozoruhodnýho až nejpozoruhodnějšího křečka, takže to bude při kámošově tempu trvat tak půl roku.... :-(

tatokalan
04. 11. 2002
Dát tip
Já to budu dělat tak, že vždycky jedna povídka bude o jednom křečkovi. Každej totiž je, vlastně byl něčím pozoruhodnej. A smrtelný lože nebude chybět u žádnýho, neboj se :-)

oukí - těším se! :-)

fungus2
03. 11. 2002
Dát tip
Jo něco podobného proběhlo u nás.Líbilo se mi to.

Joohankaa
03. 11. 2002
Dát tip
To já celej život toužila po psovi. A pomalu se k němu propracovávám (měla jsem nejdřív rybičky, pak křečka, pak morče a chvíli taky kočku, teď králíka) ve chvíli, kdy už vlastně psa ani nechci. Nebo spíš nemůžu mít, protože s mým stylem života by se o něj nejspíš starala máma...

Našel sem na stopu koťátko. Bylo předemnou rozhodnutí ...Vzít či Nevzít a neudělal sem chybu!

hezky napsaný... nicméně jsem zklamaná - čekala jsem ke konci krvelačnou bestii nebo křečka na smrtelný loži nebo tak něco... :) tedy příště, jak říkáš... předpokládám, že to bude o tom, jak si ho rodičové zamilovali, jak po té utekl a sežral pár vynikajících cenných spisů a semtam obal od gramodesky, jak kapituloval uvízlej za vaší osmimetrovou zmontovanou skříní... etc. ale třeba mě překvapíš:-)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru