Čas

Smích času nám plyne kolem uší,

ale nikdo jej neslyší.

Hudba věčnosti nám plyne kolem duší,

ale nikdo ji necítí.

Až v okamžiku smrti člověk prohlédne

a z toho ohromného koncertu

až zalapá po dechu

a slzy krásy

plynou tam,

kde člověk nazývá to ráj.

Až uplyne ten okamžik,

který nikdy nekončí

sejdeme se na všichni na nebeské mši.

Tam,kde každý má svůj hlas,

tam v síni ohromných krás.

Hle,každý má svůj hlas!

Živoucí tón pln mrtvých krás.

V síni krás,tam uslyším tě zas

bez přetvářky, bez okras,

tam uvidím tě zas.

A budeš krásnější, než dřív

a budeš plna krás.

Jak slunný den,

jak hvězda vzdálená,

jak měsíční noc,

taková bude tvoje moc.

Jak vílí tanec,

jak elfí zpěv,

bude náš chorál náhle  znět

a celý vesmír se  začne náhle chvět.

Probudíme anděly nebeské,

démoni pekelní procitnou

a začnous námi náhle pět.

Pak rozpadne se celý svět.

Znova vykvete lotos bílý,

pak andělé i démoni,

v jedno se zas narodí

a budou zas, tak jako my.

Zas bude znít času smích,

zas bude hudba věčnosti znít,

zas budou slzy utrpení plát,

Teď však budeme se tomu jenom smát. ....