Nesmrtelnost

N E S M R T E L N O S T Nasládlý čas se rozsypal v čajové konvici a já šel probudit všechny květiny do pokoje, kde svítalo opium lehce vonící, vonící ženami, co všude seděly. Byly tak nehmotné, zjemnělé a mladé, jen šum jejich pohybů rozechvíval stín, stín svatého mlčení, pak každý nádech znamenal prudké nakopnutí do slabin mého zvnitřnění. Vše zůstává, vše se promění jak pohyblivý obraz krásných múz. Já ještě několikrát procházel kolem v domnění, že promluví, ale jen tiše dráždily můj vkus.

---