Madame LeMondeestBeau

 

Madame Le Monde est Beau

 

>> Ještě tě mám v ústech

Voní mi tvé vlasy, načichlé od cigaretového dýmu

Hladím ti boky, zadek, stehna, břicho a prsa

Sametově hebká pleť - jako mořská hladina za úsvitu

mě hřeje pod dekou, pod klenutým stropem středověkého bytu

 

Z polic se nám diví svazky knih

Nerozumí té dvojici slité v jedno tělo

But they are written in English, how could they understand?

Nepochopitelný okamžik zimního poledne, podivného smutného bezčasí

Neuchopitelná vteřina visí v potemnělém pokoji zahalena milosrdnými závěsy

 

Chci tě milovat,

spojit naše těla

Proniknout do tebe,

roztoužená střela

 

Už mě odmítáš,

Vůbec se nedivím. Ó má milá kocovino!

V dutině ústní mám smetiště večírků, zvratky lemovaná Via Alcoholica

nahé tělo naložené v necitelném polobdění polosnění

Magická chvíle úsvitu nového millenia které opět nic nezmění

 

Půl jedné, půl života, půl dne

Poloviční dávka lásky, ještě i strachu jenom půlka

Opatrné půlotázky znají tak upřímné zlomky odpovědí

Začíná to bolet - hlava, proleželý bok, v dehtu máchané plíce

Zastavím chod věcí příštích, zmrazím žhavý plamen svíce.

 

Prsty a duše

spálené od žhavých nocí

Nenávidím tě,

genie loci !

 

Vstaň a choď!

Sakra tak dej mi ten šém!

Včera jsem umřel, teď musím žít

No, a taky jít.

 

„Číslo?“

„Nechci. Svý ti dám.“

„Dobře, ozvu se.“

„Zavolám ti.“ <<

 

Jednou bude muset vědět, že to nebyl sen. Objali se, políbili, pohledem skrze ni prošel ven…

                                                          

                                                                                              ( 12. 12. 2001)

---