JSEM I

Když touha má mne pokoří a zbaven volby do cesty se ponořím jediným východiskem je uvěřit svým snům a pak již není třeba bát se rozbřesku Do zemí dalekých se vypravím kde slunce a měsíc jinak vrhá stín Tam není těžké sám sebe nepoznat a často je člověk mezi lidmi sám Na cestách já rád jsem ničím to dobré i zlé ve mne, já rád zničím a pak jsem vším co prožívám ať je to hra či boží plán A tak prostě JSEM …

 … střela v nenávisti vstřelená

do srdce malého anděla

jenž na svém kontě neměl ani jeden hřích

přesto svou krví ulice Betléma potřísnil

 

… kostkou dlažební do vzduchu vyhozenou

antiglobalizační davy věřících

za pravdu svou

se slepci v přilbách se tu perou

 

… touhou svých vlastních nadějí

jež berou mi šanci k bohu dojit

cítit ho v srdci svém

dýchat z hluboka a přesto hlouběji

 

… rziplným pohárem bolesti

který z radosti nad tím přetekl

ze cestu do srdce si proklestil

jež ponejprv zdálo se býti bez tepu

 

… pohledem muže, životem znaveným

hvizdotem tichým, ostychem zastřeným

pohybem paže ženy životem protřelé

gestem jež nečekal bys v kostele

 

… milosrdnou lží z lítosti vyřčenou

azda právě proto tak zraňující

srdce a duši spalující

pýchu a hrdost dotčenou

 

… smutek a smyšlenka

špatné svědomí

slza na tváři lidstva

bolest která přebolí

 

… tváří muže jež se neholí

splývavý černý šat ženy jeho

On skrze hledí a mušku hledí na tento svět

ona přes závoj oděvu stokrát proklatého

 

… velké modré eS

ležící mezi dvěma samohláskami

ve zkratce, která značí zemi

Ani vlastně nevím proč mne sem nakreslili

 

… velké modré eS

na trupu stříbrošedé střely

vzkazem těch, jež chtějí vládnout světu tomuto

odplatou za ty jež nepřežili

 

… střelou rychle blížící se zemi

jež dílo zkázy dokončí ještě dnes

A pak pykej ty chátro bez peněz

Vy jež ke špatnému bohu jste se pomodlili

 

...  pocitem hladu tisíců

podlehnuvším beznaději

Jikrou černou, na mne sůl

pokrmem těch co na to měli

 

---