Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Utopie o díře v ledu

25. 11. 2002
5
0
1360
Autor
redscorpion

Těžký den, kdy při životě udržela mě jen vůně Tvého šátku... Je to o ničem, nic v tom nehledej. Jen chcíplou velrybu.

Nad mrazivě šedivou plání visí špinavě
bílá koule. Z duny na dunu přesívá se sníh. Jinak
se nic nehýbe...ani ta koule. Kéž by již
vystoupila výše a rozsvítila po půl roce tohle
prokleté místo.
Slunce se nehýbe, zato mé tělo...
Tak už se pohni části má, sedm metrů od myšlenky vzdálená!
Pořád a pořád dokola: myšlenka-pohyb, myšlenka pohyb...
Bez myšlenek není pohybu. Kde není pohybu, není života.
Neuvědomujete si, že máte nějaké svaly - dokud vás
nezačnou bolet. Dokud na nich nezávisí váš život.
Už je zase čas: zamávej prázdnotě vstříc svým ocasem,
pohni svým tunovým tělem! Dopluj k té díře! Musíš!
Vystrč hlavu a dýchej! V mžiku oka spatřuj svého
jediného - šedivě třpytivého věznitele. Nic jiného
nemáš šanci vídat, snad jen tam na obzoru - polární
záři - ale kdeže, to jen slaná voda v koutku oka.
Mé tělo klouže zpět, okraje řeže mi ostrý led.
Tělo mé - hladové, vyčerpané, promrzlé a do krve
zdrásané. Bezvládně klesám a ohlížím se k obloze
světa, který mi byl osudem seslán. Donekonečna se táhnoucí
bizarní ledové skulptury nejroztodivnějších tvarů a
nazelenale fosforeskujících nádechů.
A uprostřed nebe - malá díra do jiného světa, která
září tou troškou propouštěného světla.
Je krásná, tahle ledová smrtící krása. Proč jen se
nedokážu odevzdat její vábivé náruči...?
Jsem jen já a ta zasraná díra v dvaceti mílích ledu.
Nebýt mě, tak během půl hodiny navždy zamrzne. Nebýt
jí, během půl hodiny se udusím.
...jen já a ta díra, která je silnější než já!
Stejně tak vrozená touha přežít a víra. Však
už ne na dlouho, již brzy opustí mě síla, tudíž
i víra. A já se kochám tou myšlenkou, těším
se a třesu se radostí.
Tak zaber! Už nemůžeš? Dělej!
Už to bude brzy naposledy. Už přemůže tě
beznaděj.
...už nevládneš, pomalu, bezmocně padáš do
hlubin a pozoruješ nebe. Sleduješ zamženým
zrakem jak opouštíš svou díru.
Padáš - usínáš - baldachýn nebe zhasíná.
Poslední hlas tvého žití, poslední
zvuk bytí...pískot tlaku...a polibek
beznaděje. I beznaděj má v sobě naději.
Naději na rychlý konec - děkuji.

Cirilla
25. 11. 2002
Dát tip
i beznaděj má v sobě naději...! jsou tam dobrý okamžiky, mocmoc, jen z tý světlemodrý mě bolej oči :)

Čolito
25. 11. 2002
Dát tip
*

Tichotam
25. 11. 2002
Dát tip
*

Wopi
25. 11. 2002
Dát tip
nic v tom nehledam, jen chcíplou velrybu

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru