bez nazvu

Oči mám podlité krví a v krvi alkoholy
rozpouští buňky ani mozek se neubrání
křičí, pálí, štípe, bolí
a nový není k mání

Mě zajímá i dalších lidí mysl
jak klínem rytá do kamene
jenž snad by lebku nerozčísl
jak hřeben vlasy rozhozené

A světy proudí ze čtvrtého rozměru
má otázka se týka kretenismu davu
když lidé myslí podle průměru
kdo v té chvíli je a kdo není v právu?

A kdo smí si ozdobit svou hlavu
korunou perel spadaných
když nestihnou ho zavřít do ústavu
za neskrývaný pláč, za neskrývaný smích

Můj rozum očesává plody
ze stromů citu v zimních zahradách
jsou přezrálé a shnilé od přírody
a místo košů leží na márách