POUTO KRVE

Piji mízu ze tvých žil.

Nikdy jsem tak netoužil

po nikom, jak nyní,

proto v nitru těchto síní

stéká krev po tvojí kůži

do vlasů, jež obarví a ztuží

ještě teplá.

Pás Orionův sepla

hvězda zpozdilá.

To síly temnot pustily se do díla,

když vzdaluješ se těm, jež žijí.

Chlad chrámoví ti lehce chvěje šíjí,

už jen chvíli vydržet.

A pak, nevnímaje let,

budeš na vždy krásnou,

že i světla žárlivostí zhasnou.

Musíš ale ještě prve

vypít kalich mojí krve

zahalený v černém krepu,

abys rytmus mého tepu

mohla přijmout za vlastní.

Tak teď světe užasni!

Spojeni jsme v jedno!