Pohádka o plynoucích letech

Pohádka o plynoucích letech 

Anežka byla s Alfonsem na nákupech. Zničehonic Alfimu něco přelétlo přes nos a tak opustil obchod bez jediného slova. Anežka za ním chvátala, sotva mu stačila a volala na něj: "Kam zas letíš?" Neodpovídal a ona vzdala to, že by ho dohonila. Mezitím Alfi ale sám zpomalil a sedl si na blízkou lavičku, ke které došel. Anežka k němu trochu udýchaně přisedla a zeptala se, co mu je. Odpověděl, že se cítí jako miminko. Anežka řekla, jestli se tak cítí, ať se miminem klidně stane. Jak řekla, tak se stalo. Z dospělého muže tu najednou bylo malé díte asi dvouleté, které se chovalo velmi úslužně a pomáhalo druhým maminkám, když ho požádaly, aby něco přinesl, když si přišel spolu s Anežkou hrát na písek. Anežka se stala malému Alfimu novou matkou a vzorně, trpělivě a s láskou  o něj pečovala a starala se o to, aby prožil šťastné a spokojené dětství plné dětských her a radovánek. Stála mu neochvějně po boku, když přišel ve dvanácti letech do telecích a jinošských let. Uběhlo dvacet let a z Alfiho vyrostl vyrovnaný a spokojený mladý muž, který byl připraven vstoupit s odhodláním do samostatného života. Anežka tehdy prohlásila : "Milý Alfi, teď už mne nepotřebuješ. Jsem pro Tebe stará. Opustíš mne a najdeš si mladší družku." a přitom jí vyhrkly slzy do očí, i když si strašně moc přála být pro tuto chvíli statečná a nezúčastněná. Alfons ale odpověděl: "Zvedni oči a podívej se na mne. Vždyť já jsem stejně starý jako Ty. Zestárl jsem s Tebou a zmoudřel. Teď je čas, abys už na všechnu zodpovědnost nemusela být sama. Teď budu zase s láskou rozmazlovat já Tebe." A skutečně před Anežkou stál postarší muž, který se k ní doopravdy hodil svým věkem.