Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVánoce pozdě, ale včas
Autor
horník
Je advent. Očekávám příchod Spasitele. Když se oprostím od křesťanského základu a budu advent a Vánoce vnímat tak, jak je vnímá většina z nás, totiž jako příležitost k zamyšlení nad vlastním životem, příležitost k zamyšlení nad osudem světa, příležitost k
setkávání s přáteli a s rodinou, nutně musím dojít k absurdním otázkám:Proč se zamýšlet a setkávat právě v tomto období ? Proč zrovna o vánocích navštěvujeme všechny naše příbuzné, na které celý rok pomalu nepomyslíme ? Proč zrovna o Vánocích jsme schopni otevřít naše srdce a peněženky vstříc dobročinným akcím ? Není to jen síla zvyku ? Není to jen jakýsi pocit “že se to patří”? Proč nemyslet na naše blízké každý den ? Proč nepřemýšlet o budoucnosti světa denně ? Proč nemít potřebné na očích stále ? To se
v nás naše svědomí probouzí jen o Vánocích ? Stáváme se lidmi jen v tomto čase ? Nebo je to jen hra s názvem “Alespoň jednou ročně být dobrým člověkem”?Nakoupíme dárky (pokud možno co nejdražší) pro celou rodinu, navštívíme i ty, které radši ani nechceme vidět, nacpeme si teřichy a s pocitem, že je vše v pořádku, můžeme vyrazit do dalšího roku naplněného necitelností a zapomněním s vědomím, že o dalších vánocích provedeme očistnou koupel našeho svědomí a vše bude OK.
Přátelé, je leden, nikoho jsem přes Vánoce nenavštívil a byl jsem rád, že můžu být sám. Dárky dostaly děti, neměl jsem to srdce je o tu ilusi připravit a na dobročinnost jsem nedal ani korunu. Je leden, v práci je trochu klidněji, já mám konečně čas přemýšlet o svém životě, o budoucnosti svět
a, o potřebných této země, o tom, že s netrpělivostí vyhlížím Spasitele, o tom, že když babičku nenavštívím dnes, může zítra umřít a už ji nenavštívím nikdy.Ptáte se, co tím chci říci ? Že jsem rád, že mám Vánoce celý rok kromě Vánoc.