Okno

Seděla jsem v okně,

a vůně léta dýchala mi do tváře.

Proč ta vůně není navždy?

Ztratí se a nezbyde mi nic,

ta změť barev oživlých ztromů,

nikdy nekončící let černých ptáků..

To vše je jen na chvíli.

Pomíjivé jako zrnko písku na poušti,

jak voda v potoce,

vše se ztratí,

a není.

Já,chtěla bych ten okamžik,

kdy všechno vidím,

uchopit a nechat si jej na potom,

až tu nic nebude,

ale vím,

že to nejde,

vím,

že ta chvíle se blíží,

je to smrt!