Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Kéř

16. 12. 2002

767

Autor

dítě_básníkem

Básnička o smutku.

Smíšená zeleň, hrajíce si odstíny,

sypána červení jedovatých bobulek,

jež v zeleni se neztratily

sycená jest krví starostlivých matek.

Neprodyšná spleť větví osázena trny,

připomínaje cesty zhatěných životů,

kaje se pod barvami pestrými,

jak věrník za řadami křížů.

Bobulky sytě červené a pochlupacené

napuštěny všelijakými jedy zhoubnými,

napohled však příjemné a milé,

stávají se pochoutkami pacholčími.

Hroby takto sešlých ratolestí

smutkem zastíní i z veselosti vrch,

naň barevní ptáci zpěvní

své hrudě nadýmají, až jim šelestí brk.

dobře. dobře tím kroutíš. ale opravdu – jak pravilo kolego wopi – jisté věci je potřeba nastudovat. přechodníky třeba jsou docela sranda. škoda, že v jejich používání není taková volnost jako ve středověku. proto tedy zeleň hrajíc (ostatně celá ta vazba je podivná znám hrát barvami... nu, z toho by případně mohlo být odstíny, znám hrát si s něčím... ale hrát si něčím? – ne že by to nešlo, ale skoro mě to překvapuje u dítěte, které nezná ty přechodníky...), spleť samozřejmě připomínajíc. taky ptáci jak nadýmají hrudi na vrch... no, je to divný... ale stejně si šikovné dítě, tak nepapej bobule, čti a zas něco napiš

Radost

18. 12. 2002

Dát tip

hmmm.... je to až příliš násilné a slova sešroubována ba až stlučena :-) neplyne

Wopi