Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Poslední položka

27. 12. 2002
0
0
774
Autor
Spazer

 

Úroveň dvanáctá – Poslední položka

Uplynulo několik dní a můj otec přešel ze své dosavadní práce na novou. Uplynulo několik dalších dní a otec přesvědčil matku, že rodinu dokáže uživit jen ze svého platu, takže matka přestala pracovat. A uplynuly měsíce a několik dní a otci se splnil nový sen. Najednou byla naše rodina finančně zajištěna, až jsme tomu ztěží věřili. Otec koupil tu vilku ve vilové čtvrti od pana Diskanta, který jí víceméně nevyužíval. Splnilo se tak několik věcí najednou. Já jsem měl vlastní byt a otec vilu o které půl svého dosavadního života snil. To však ještě z daleka nekončilo. Otcova láska ke dřevu vynesla za první tři měsíce panu Diskantovi obrovský a nečekaný obrat, takže od něj otec dostal spoustu peněz navíc a k tomu ještě něco. Nezapomněl na mě a na tu náhodu, kterou jsem způsobil, když jsem vzal jeho dceru do našeho, teď mého, bytu. Ještě si pamatujete na to Bergerovo auto z Nové reality ? To BMW. Diskant se znal přímo s nějakým chlapem v Bavorském Dingolfingu, kde byla fabrika BMW. Takže zařídil, aby se jedno takové auto dostalo i do mé garáže.

Majetek nám hlavy rozhodně nezamotal. Dokonce jsme k sobě našli mnohem lepší cestu, než jsme razili před tím. Ani moje postavení mezi známými se nijak výrazně nezměnilo. Říkalo se, že mi peníze nestoupli do hlavy a že takových jako jsem já, je málo. Neměl jsem důvod machrovat. Všechno to byla jen náhodička, z kterou jsem se pomalu mohl ztotožnit a rozhodně jsem necítil potřebu nějak se vyvyšovat nad ostatní, když jsem tak lehce ke štěstí přišel. Pravda. Měl jsem i nepřátele, ale byli to jen samí závidící lidi, kteří prostě chtěli mít víc a nikdy nedokázali to co můj otec, který si to všechno zasloužil lety poctivé práce, kterou dělal vlastně jen pro své potěšení.

Takže jsem si postupně odškrtal věci, které jsem dřív ani nečekal, že se splní. Na papíře zůstávala jen jedna položka. Vlastně jsem pořád nebyl šťastnej. Souviselo to s tou poslední položkou. Myslel jsem na ní když jsem ráno vstával, když jsem seděl ve škole, když jsem obědval, když jsem šel spát a mnohdy se mi o ní i zdálo. Ty tři měsíce mě nedokázali vyléčit. Asi už tušíte. Poslední položka byla: „Russel Renevová“ …
Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru