Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Den

17. 12. 2002

1382

Autor

6marie6

S úzkostnou grimasou

sleduji rozpad světa.

Hypersenzitivní tvor

podrobený hnusným bolestem.

Jen křik a bezmoc

jedinou mou zbraní

a chuť zabíjet...

Tak šílená chuť...

Chorobný úsměv

tuhne a taje

jak slunce prší s deštěm.

A ta šílená chuť dne

se lepí na patro.

cekanka_ucekana

02. 04. 2003

Dát tip

Já měla teda chuť zabíjet jenom jednou v životě, ale zato jsem se toho pekelně lekla :-)))))

Barbar

16. 02. 2003

Dát tip

Nechci něco "chápat", čtu si a pokud to ve mě vyvolá nějakej pocit - reaguju. Takže reaguju: zase někdo kdo je mi známý, příjemné zjištění.... :-)))) Jó a T I P ! ! ! ! ! ! ! ! !

WiruZ: Jen tak mimochodem, mé básně ani já nemají se smutkem (popřípadě citem nebo "hřejivou dušičkou") společného vůbec nic. Zcela evidentně je tu mnoho nechápavých (či nechtějících pochopit) čtenářů...