MILUJU

PROLOG: (ne)Mé nejsladší Lucince..................: tak jsem si říkal, že Ti napíšu, protože je pro mě přirozený sdělit žitovní věci tak jak cítím. Někdo by si řekl, že to není až tak důležitý a lehký - a vono to fakt není -, ale jen pro toho, kdo před sebou nevidí tu šíleně silnou osobnost - svítící a sametově hebkou a zároveň naprosto nevinou bytůstku -, jakou vidím já a na dálku cítím její vůni, která se mi prosakuje přes kůži do hlavy a potom do mozku, kde páchá šílený věci, jež se nedají slovy ohraničit. Jsi jako krásně barevná včelka - pilná (životně) - a absolutně všeobjímající a současně neomezující - můj vnitřní a vnější svět. Vím, že mě máš ráda a to je ještě silně nevědomý promile té LÁSKY, kterou cítím já k tobě, protože - a to ti můžu říct naprosto upřímně - mě nikdy nikdo tak neoslovil, jako Tvoje - oblázky obzkládaná dušička, jako Tvoje naprosto dokonalá tvářička (JSI jako děťátko), jehož vlivu a životní zanícenosti jsem totálně a úplně podlehl a už z týto životní opice nikdy nevystřízlivím. Vím, že jsi mě uchvátila tak, jak to ještě nikdy žádná ŽENA nedokázala, jelikož jsi čistá a poctivá jako zamilovaná fenka, která si už nemá potřebu hledat jinýho psa, když pozná toho pravýho. Není to výklad skutečnosti, na základě který bych chtěl Tvoje myšlenky ohraničit, a ani tělo, já se Ti jen snažím ukázat, že není na světě nikdo, kdo by Ti chtěl dát tolik.....do života - až do zadlouho projevené smrti, jako já. Jsi pro mě Oheň, kterej mě ochraňuje před predátorem jménem život - a to ne z hlediska závislosti na Tobě jako člověku -, ale splynutí našich dvou dušiček, k čemuž už na imaginární rovině došlo, a Ty to víš a já to vím, a já to cítím a Ty to cítíš !!! Dvě kosmicky zpřízněný duše jsou prostě stvořený jedna pro druhou a vo něco jim jde.... Při takovým spojení zažije člověk tak šílenou extázi, že mu nezbyde nic jinýho, než ronit slzy jako malej človíček, který (ty slzy) mu budou stíkat po tvářích a svou váhou, způsoben obsahovou tíhou prožitku, dělat mu díry do nohou, který se skrčily na židli, pod opřenými lokty bodajícími do stehen a připravujícími nožičky k pomalé, ale jisté bolesti a smrti uslzením. Tak už mě líbej na tvář plnou krásných a slaných slz, protože Ti každej Tvůj polibek oplatím tisíci dalšími a to je strašně jistě jistá věc.