Vítova klec

Tato věcička je dílem poloautomatizace, zimy a jídelních ubrousků.

Vítova klec V sychravý lednový den se mé kroky obrátily a zavedly mne ke zdroji té básně šedých kamenů, v niž jsem doufal, spatřiv dělo na dvoře červeno-bílé zvlhlé prapory. Spatřiv muže v uniformě nesoucí břímě země rozevláté zdi Hradu a temné mnichy hloubající v jádru skrýše. Doufaje v osobu známou setkávám neznámé a s hlubokou barvou na srdci i na duši dera se vpřed. Leknutí mne zardousilo za rozpáraná oblaka zpívám mši, kterou ruší špička té masy přede mnou. Gotický přízrak uzamknutý v kamenných klenbách studených buší v nebesa a volá svého svatého jemuž byl darován. Usedám na dřevu, pozoruji hudbu, kterou vyluzuje má hrobka. Ta vůně, kterou za daných možností smím ucítit, je vůně tlící slávy uvězněná v brnění dávno padlého národa. Drtí mne chlad, jenž proniká časem, aby připomněl zimu. Oltáře takzvaných tázaných, vázaných, slavných, mých přinášejí smrt starým formám a neurčitou budoucnost novým. Cítím se provinile, podle, tvoříc z pachu špíny báseň, jež jí není. Kdybych měl odvahu šel bych dál a přinesl ovoce omamné sebeuvědomění lidé noví v zásadě. V zásadě i kyselině zůstávám ponořen a mrznu. Miluji nejvíce sebe ve všech formách smrti. Zdárně se končí nejlépe tam, kde není soudce a ježek s ostny. A kde není zima. Skrze barevná sklíčka nevidím podivným oknem špičatým. V těchto uštvaných hodinách nezbývá čas na počty, proto zaokrouhleme množství padlých. Závadou však není má tendence netvořit rým, spíše nepřítomnost kamen. Ta mne mrzí stále dokola, jako ztráta věrného psa, kterého jsem ještě nikdy neměl. Tu a tam, v dešti molekul chladu, zůstávám trnout překvapením nad vývojem stolních ubrousků, kterých se mi nedostává. Chovanci tichého domu se vymkli kontrole. Proč? Protože jim byla zima. Víra katedrály mne nezahřála čas ukáže cenu mnoha lidí na onom světě. Rád se dívám sadem a vsakuji parfém květin a hřeji se na slunci, jež neproniká zdmi gotiky. Právě jsem dokázal svrchovanost fyzikálních potřeb nad estetickými. Už není zima opustil jsem Vítovu klec už není zima prší.

---