Zahrada

Probouzím se a prohlížím si zahradu,

je ráno a pomalu svítá.

Lehoulince otevírají se první květy

a Slunce v dáli nový den vítá.

Jemná mlha vznáší se nad zemí

a vzduch nádherně svěže voní,

poupata otevírají své duhové náruče

a listy se pod tíhou rosy kloní.

Zlatavé Slunce je kolmo nade mnou

a celou svou silou pálí na ten kus země,

na ty záhony, jezírka, i na cestu,

po které ty přicházíš ke mně.

Teď ležíš vedle mne, pomalu usínáš,

Je večer a Slunce zapadá.

Zvolna zavírají se tvé květy,

jsi ta nejkrásnější zahrada.