O Ježíších

Mám takový dojem, že někdy se stává, že zapomínáme, kým jsme. Přesto si myslím...

Dívám se na ten shon a pomalu piji kávu,

mám ji pít více?

mám k tomu sklon,

nechci ji, chci radu.

 

Směji se nad radou, bývá mi zle od žaludku,

však se svou mladou

ženou

jednou procitnu do zármutku.

 

V zármutku pak jako vrak

ode zdi ke zdi potácím se,

je mi divně,

nevím JAK,

přesto spím,

probouzím se.

 

Na záchod ženu se,

jsou tu přece Vánoce,

no a co říká zrcadlo,

co Tě to zas popadlo

je zrcadlu odpovím.

Vedu dialog,

však novinku se nedovím.

 

Vím, o Ježíši ani slovo,

piju kávu,

piju kávu,

usínám.

 

Pak narodil se on?

 

Nevím.  

 

Kupuji dárky?

 

Je další rok?

 

Káva a zoufalství na konci světa,

přivítá mě i jiného analfabeta.

---