Mé oblíbené místo

Sepsáno na žádost pana profesora Prokeše L.P. 9.4.2000 večer.

Mé oblíbené místo je každé místo, kde je mi dobře. Na takové místo se pak člověk rád vrací a je mu fajn. A když mám někoho opravdu ráda, je to každé místo. I Brno rozkvete, když je vedle mne on. Jenže teď jsem sama a tak vyhledávám lesy a čajovny. Proč? Les je strašně krásnej i ten život v něm. Jdeš, teda snad tykání neurazí, a větve se kývaj jakoby na pozdrav. Zastavíš se a obejmeš strom a nebo se naopak jen tak rozběhneš, sedneš do jehličí, pozoruješ mravence,... . A hlavně víš, že se tam kdykoliv můžeš vrátit a nikdo tě nevyhodí. Ten les tam bude a bude stále svůj. Zvířata se nebudou přetvařovat, protože to nejsou lidi. Ty lidi, co kácej lesy a dokážou pošlapat všechno krásný včetně svýho štěstí. No a když není po ruce žádnej les, jdu do čajovny. Nejčastěji je to literární čajovna v Boskovicích. Každej tejden otevřeš ty stejný dveře s pokleslou klikou a vezmeš stejný místo. Obřadně listuješ čajovým lístkem a pročítáš ho i když už ho znáš skoro nazpaměť. Roibos, Assam, Darjeeling, Železná bohyně, Černej drak, Čaj proti šílenství, ... a někde na konci Babiččina zahrádka. Zacinkáš na zvoneček a objeví se před tebou slečna. „Přála jste si?“ A pak zase zmizí i s tím čajovým lístkem a zvonečkem. No není to jako v pohádce? Zvedneš se a začneš si prohlížet hřbety knížek. Tak kterou dnes? Horoskopy, psychologie, filosofie, básně, povídky, pohádky, ... to vše máš na dosah ruky. Jen si vybrat. Richard Bach – Nikdo není daleko. Koukneš se. Ta je nějaká krátká. Ještě Bukowski – Všechny řiti světa i ta má. Jo, to je to, co chceš číst. Zase se posadíš. Slečna přinese čaj. Naleješ si, ale ne jen tak ledabyle. Konvičku dáš asi 30 cm nad šálek. Dopadající čaj pak dělá bublinky a ty pozoruješ, jak se jedna po druhé rozplývají jako kdysi tvé sny. Otevřeš knížku. Teda ne, ještě ne. Ještě před tím zapálíš svíčku a zhluboka nadechneš vzduch prosáklý pachem vonných tyčinek. Možná se na chvíli zaposloucháš do hudby. Až pak otevřeš knížku a začneš číst. Čteš a zároveň vnímáš prostředí. Sem tam si doleješ. Až najednou je konvička prázdná. Vrátíš knížky, zaplatíš a odejdeš žít život řadovýho člověka.

---