Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Můj druhý počin a zase o životě. Bohužel i sám uznávám, že je to dost depresivní, pro silnější povahy.
Vše co zřím, vše co vím, vše co pro Vás udělám,
nikdy víc a nikdy míň už tu znovu neshledám.
Jednou myslím, jednou jsem, jednou spatřím světlo světa
narodím se, žiju, umřu, nemám žádné právo veta.
Jako když blesk udeří a ozve se silná rána,
stejně tak nečekaně se objevila ta tajemná brána.
Já dostal dar žít, vržen do obrovského zmatku,
těch věcí, těch lidí a první vidím svoji matku.
Pak říkám své první slovo a chlubím se první větou,
poznávám bolest, poznávám radost, osud beru do svých rukou.
Teď uvědomuji si jedno a zdá se že mě to svádí:
"Žiješ? Tak si to užij!"- v mé mysli stále se rodí.
Procházím se krajinou lesů a slyším potoků hukot,
hledím do korun stromů a ptám se sám sebe: co je to život?
Ať třeba křičím, mám pocit že jsem nepromluvil dosud,
prožívám bolest, prožívám radost a zjišťuji co je osud.
A potom stejně...
Přijde konec, přijde tma, jednou přijde, já to vím,
potom stejně vše je jedno a čas plyne a já spím.
Spím tím spánkem beze snů, bez děje a bez naděje,
nevnímám bolest, nevnímám radost, osud se mi směje.
Písmák