Povídka o vánoční rybě

Tenkrát napadlo hrozně moc sněhu. Všude bylo bílo, na stráních ležely hluboké závěje a i u nás ve vesničce, kam se člověk podíval, neviděl nic než sníh. Až z toho pálily oči. Lidé téměř nevycházeli z domu, protože venku byla třeskutá zima a i jediný konzum ve vsi byl zavřený.

Děda s babkou seděli v dřevěné chalupě a topili v kamnech. Z komína se vesele kouřilo, ale nálada někde vázla. Děda se znuděně kolébal ve starém houpacím křesle, zachumlaný do deky a mrzelo ho, že nemůže spokojeně bafat z fajfky, protože neměl tabák. Babku už nebavilo pořád plést svetry a šály, a tak neměla do čeho píchnout. Stromeček letos taky nebyl, jenom by jim zbytečně zabíral místo v chalupě a navíc děti jsou už odrostlé a oni dva ho nepotřebují.

Náhle se děda postavil a povídá babce: “Víš co, půjdu k rybníku a chytím nějakou rybu. Už jsme dlouho nic nejedli a aspoň si trochu připomeneme ty Vánoce.” Babka sice namítla, že děda je blázen, když chce jít chytat ryby v takové zimě, navíc když je rybník zamrzlý, ale protože měla hlad, nebránila mu. Děda vzal v kůlně sekeru, udici a vydal se na cestu. Venku hustě padal sníh a líné slunce zapadalo.

Když došel k rybníku, zůstal ohromeně stát. Ledová vrstva, která celý rybník pokrývala, se v zapadajícím slunci nádherně třpytila a dědovi připadlo, že ani nevidí zamrzlý rybník, ale nějaký překrásný obraz pohádkové krajiny, která se tu záhadným způsobem octla. Po chvíli se však vrátil k myšlence, proč sem vlastně přišel a jal se chytat rybu. Vykopal v ledu díru, nahodil svou udici a čekal. Po chvíli opravdu něco zabralo. Dědek trhl prutem a na konci vlasce se zmítal veliký vánoční kapr. “Tak pojď sem, pojď ke mně, macku, pěkně do teplíčka,” pobízel ho v duchu děda. Chytil rybu do svých velkých palčáků a zvedl ji těsně před obličej. Kapr na něj kulil oči a zoufale otvíral tlamičku. Kdyby mohl mluvit, snad by dědkovi nabídl, že mu splní tři přání, když ho zase pustí. Ale kapr nic neřekl, nebo to řekl tak tiše, že ho nebylo slyšet, a tak ho dědek zpátky nepustil, ale odnesl si ho pěkně do chaloupky.

Babka už dědu vyhlížela z okna. Dost možná, že se o něho trošičku bála. Když ho konečně uviděla před prahem, zaradovala se a šla rozehřát pánev na plotnu. Za chvíli už si oba spokojeně pochutnávali na rybě.