Podoba

viz quo

Kasumi: Myslím, že by bylo dobré rozlišit kritiku básně a tvé pocity, důvody apod. - o těch nikdo nepochybuje a jsou jistě upřímné. Báseň jsi také nejspíš napsala, jak nejlépe umíš. Ale to jaksi není zárukou její kvality. Jde o to, co od kritiky očekáváš: zda reakci na své pocity anebo (více či méně ob/sub-jektivní) hodnocení básně samotné.       Můžeš použít nejčistší úsilí, pohnutky a vůli... ale sdělení se ti do básně nemusí podařit přenést (k čemuž si myslím došlo u této básně). Je to podobně jako s tou smrtí. Smrt sama o sobě není klišé (ze své podstaty jím být nemůže), ale pokud o ní začneš psát, vydáváš se na tenký led - pokud si své sdělení nebudeš striktně hlídat, může na čtenáře působit pateticky, klišovitě, komicky anebo (což je asi nejhorší)... prázdně.       To vše samozřejmě není nic obecného. Některé lidi tvá báseň osloví, jiné ne. Slova mají (si myslím) obecnou váhu, ale každý člověk si jejich hodnotu hledá sám... ---------- Omlouvám se za avíza. Já jen kdyby chtěl někdo diskutovat.

Díky, Quoniam. Kasumi: Není v tom žádný útok ani odsuzování, jen komentář k básni, která ke mně přichází "odnikud" a má mi cosi sdělit - bez autorových komentářů, bez mé znalosti autorových prožitků. Báseň to nemá lehké...

ale nemusite mi tady rikat, co jste mysleli..ja jsem to pochopila, jen jsem navrhla hlupovi at se na to zkusi mrknout jeste i jinak.. ne se nechat vest jen pocitem z basne, ale popremyslet i nad pozadim..to, ze nepisu smajliky neznamena, ze vam nadavam, jak si dovolujete kritizovat neco, co jsem napsala..to je ten problem psanych veci..neslysite ton..:))) (tak aby nevznikla mylka, budu je psat:))) je moje chyba, ze zrovna u tehle basnicky (a tohle pojmenovani se sem opravdu hodi :) )jsem zadala "hlubsi kritiku", kdyz sama vim, jak je "jednoducha" (uvozovky jsou tam z urciteho duvodu, neslovickarte :)) hlup: bral jsi to tak, jak pises ted a ja preci za to nebudu nikomu nadavat :)) byla to jen rada po tomhle pocitu a tom, co jsi mi napsal, se na to jeste mrknout :))

Přijde mi to nějaké ploché, jako by se slova řadila podle rýmu a ne smyslu. Třeba - když chceš žít , tak asi nechceš zemřít, že jo?

ploche to muze byt.. ale ne ze by to nebylo podle smyslu, pro me to smysl ma a v podstate ta myslenka, ze jsem toho cloveka obdivovala me dotahla k tomu to napsat.. ale nepremyslela jsem nad tim a vypadlo to ze mne ja nejsem clovek,co pise v rymu, a proto to povazuji za relativni uspech, ze se mi neco takoveho povedlo a naprosto prirozene a bez nasili.. a myslim, že źrona žít a nezemřít je pěkný :) a hodí se to tam zkus nemyslet na formu, ale na obsah..

Q: jeste k te monotonnosti...myslim, ze to byl asi ucel.. nevim jak to rict, ale tohle je uz starsi vec.. a tehdy..tehdy to tak proste bylo.. byla jsem uz unavena a proste to vypadlo.. proto ta monotonost.. pze tak jsem se citila.. ad nazev - pracovni a nezmenen :)

NT: d :)

t

nesedla

Quo si s tím vyhrál, souhlasím... (jen název mi, na rozdíl od něj, nevadí)

      Nechci se tě dotknout, je-li to pro tebe citlivé, ale prolog je pro mne úsměvný: "... nikdy nebude...", aneb nikdy neříkej nikdy. Tak jak jsi to podala to není klišé (hlavně díky závěru), bohužel to ale necítím ani jako poezii.       Refrénovitost jednotlivých slok je monotónní, bez nápadu a dalšího rozměru, což by nevadilo, pokud by pointa byla dostatečně silná... což není. Dobře pojatá (hlavně rytmicky) je poslední sloka a následná douška, ale pokažený začátek a střed to už nezachrání.       Název a téma básně mi korespondují jen přibližně, chtělo by to poctivěji hledat název.

hmm :) jen neco reknu k tomu "nikdy nebude" - nikdy pro me ;) pro ostatni mozna.. ale smrt neni klise dle meho nikomu, komu umrel blizky clovek