ten den kdy se něco změní znám
povídka to zrovna není... hluchota by se dala zpracovat velmi zajímavě, tady je o to pokus, ale zůstává příliš při zemi, nic nepřibližuje
do povídky psané tímhle stylem je pointa potřeba jako sůl, kdyby to měl být fragment pro dojem, chyběl by tomu právě jiný styl... :)
Připadala si sama, ve vakuu - čtvrtý odstavec
ale prázdnotu překonala - pointa
našel jsem ji, mršku
Vážení krytici - vám se nezdají dostatečně silný ty jednotlivý relativizující náhledy na ticho se závěrem, že ani hluchý nežije v opravdovém tichu? To je přece i určitá pointa, ne?
StvN: jejda ta je ale maličká.... a nedonošná, chudinka :)
Kandelabr-malá povídka, malá pointa, když si spočítám řádky a řeknu, že by byla trochu donošenější, kupříkladu jedna řádka, zaujímala by více jak pětinu samotného díla, to by pro pětisetstránkový román znamenalo dobrých sto stran, považ to
StvN: ale fuj, pointa přece nezávisí na počtu řádků (stránek). Tahle přímá uměra nefunguje.
Z toho plyne, že může v určité chvíli dojít k úplné absenci pointy, popřípadě k naprostému zaplnění díla samotnou pointou( je v tom nějakej rozdíl?).
StvN: souhlasím. pointa nemusí byt naplno vyřčena, ale v tom případě musí být roztroušena po celé povídce (doufam že chápeš jak to myslím). jak říkáš zaplnění díla pointou. Prostě musí tam být něco co v tobě vyvolá nějakou emoci nebo obraz nebo něco...tady to tak necítím...možná lehounce...dopřejme autorce čas...
zajímavým experimentem je také říci pointu naplno hned na začátku a pak se až do konce snažit, aby to jako celek dávalo smysl :)
tos řekl dobře - Prostě musí tam být něco co v tobě vyvolá nějakou emoci - a já se přiznávám, že mě tohle dílko zanechalo chladným.
StvN: v tom případě oba víme o co jde...
katugiro: tohle není náhodu špatný recept. řekneš závěr, tím si většinou získáš pozornost čtenáře, protože on neví o co jde a je zvědavý co se z toho vyloupne.Ale pak to musíš nějak smysluplně zacyklit.
někdy je i prázdnota bez ticha...*
tak jo fajn...smíření a tak, to je důležité. Ale něco mi v tom chybí...
Pěkné postřehy, na závěr špetka optimizmu. Jediný co mi vadí je to o tý smrti, že je to okamžik, kdy se nic neděje. Myslím, že ve smrti se toho děje až příliš (po zrození druhý nejvýznamnější okamžik života).
Zase jen konstatovani. Zadna pointa. Nic pro me.
Tady mi pointa nechybí. Neni to klasická povídka, jen takovej střípek, kterej je silnej i bez pointy.
asi tak... nač třeba point? Já žiju bez point, a taky to de...
když nejsou pointy v životě o to víc je potřeba mít je v povídce...
Ale tohle není povídka, víme?
a jéje, zase škatulkování?
chápu co tím myslíš, rozhodně netrvám na žádné šílené megapointě, ale ten text mi nepříjde nějak extrémně silný. Ačlověk se toho příliš nového nedoví, kromě toho, že být hluchý je hrozné (což je asi všem jasné)
ten text neni silnej, ale oceňme alespoň snahu, každopádně si nedokážu představit, jakou pointu by to mohlo mít, aby to nebyla pěst na oko
já to oceňuju.říkám není to špatné ale něco tomu chybí. Pointu si představit dokážu. třeba nějakou drobnost, ke které se hrdinka uplne, nebo já nevím, prostě forek, který by ze záznamu udělal něco víc.
Písmák