Vědecký přístup

Reportáž

   V laboratoři nejmenovaného biologického ústavu.

"Čemu se směješ?"
"To je tak sprostý, že ti to ani nemůžu říct."
"Cože?"
"Nojo, vymyslela to ona. Víš, my se teď pořád pokoušíme o ten anální sex."
"NAHLAS!" ozvalo se od stolu mladších vědců.
"No a včera jsem jí říkal, že se mi to moc líbí. A ona řekla, že se jí to taky líbí, že je to jako dudlík z druhý strany. 'Chápeš,' řekla ještě, 'jsi přece biolog!'  'Já jsem botanik,' já na to. A ona se moc smála."
A od stolu mladších adeptů vědy se ozvalo:
"A jak to souvisí s botanikou?"
No a pak měli celé odpoledne takový malý neformální vědecký seminář o tom, jak jsme to my živočiši udělaní a jak se prvoústa mění v řiť. 

*   *   *

   Reportáž měla úspěch. Ředitel zmíněného, byť nejmenovaného, ústavu je zavalen telefonáty svých přátel-biologů. My už jsme to zkusili, chlubí se jeden, druhý se dozví, že jeden to zkusil, řekne to svojí manželce, ta to zavolá manželce jednoho, manželka jednoho volá řediteli, jak to moh říct druhému a ředitel říká: "Co se rozčiluješ, kdyby ta reportáž nevyšla, tak byste to vůbec nezkusili!"

   Volá i premiér dotyčného státu a žádá vysvětlení. Pan ředitel říká: "Nejdřív jsem si myslel, že je to strašně sprostý, a pak jsem zjistil, že je to v každý učebnici biologie. Jestli chcete, dám vám seznam kolegů, co byli u toho."

   I moje dcera, studentka gymnázia, si přečetla zmíněnou reportáž. Přišla za mnou a řekla. "Pamatuju se, jak jsme to brali v biologii."