Pouhá touha

Chodím přikryta mlžným oparem,

aby tvůj oceán nevytušil,

že jsem jak Sahara, vyprahlá, žíznivá,

že jsem jak mršina, co život objímá.

V páru se proměnit. Toť můj jediný sen.

Stydím se za chlípnost vedoucí k bláznovství,

ta chlípnost lepkavá jak obří mucholapka.

Chytá drobné rybky na tvém břehu.

Nemohu překročit stěnu řeky bez úžehu,

řeky, co protéká skrze mé ledové království.

Sugesce antonym brání mi snít,

snít o mých vodopádech z duše

a o tom, že se v nich sladce a s rozkoší utápíš,

že o mé touze už mnoho zrnek písku víš.

Na zemi však jen tiše pozoruji, jak krásně umíš být.