Málo

Neplýtvám slovy, když o tobě hovořím

Neskrývám city, stojím před tebou nahý

Hřeješ mne jako oheň, jenže neshořím

Neumím moc plavat, snad se neutopím v moři něhy

Často, snad není to zas tolik málo

Říkám ti, když se jen usmíváš, že mám tě rád

Temi slovy bych nešetřil, kdyby to krk stálo

Nejsem nikterak silný, však za těmito slovy budu si stát

Jsi pro mne jen vzduch, pouhým chladných větrem

Jenom jarním vánkem, jenž mé tváře vláhou laská

Dýchám s tebou, tebe, jsi pro mne nejvyšším patrem

V slonovinové věži, domu radosti, jejímž znakem je láska

Ať procházím po horách, či v údolí se topím

Usínající, probouzející, sytý či hladov

Všude jsi se mnou, v srdci tvůj obrázek nosím

Maluji ho na skály, do vody, vzduchu, mnoho má podob

Prožívám šílenství, když bojím se, že tě zapomenu

Opakuji si tvé jméno, laskavost srdce, podobu

Vzpomínám na tě jako na krásu, dívku, milost, ženu

Tebe nemohu z duše vymazat, to spíše tu nebudu

Nevím proč, stále se o tebe bojím

Strachy zmírám, že tě jednoho dne ztratím

Že jednou náš vztah naleznu zaházený chvojím

Být zlodějem lidských srdcí, pro tebe se vrátím

Vrátím se tak jako tak, co bych si bez tebe počal

Být zase sám, ploužit se nudou, v zrcadle hladit jen svou tvář

Neměl by život cenu, asi jen takovou, jako když začal

Bez tebe bych nemohl koukat do očí a hladit tvou svatozář

Když tak tu sedím, připadá mi, že pro tebe dělám málo

Jenom okamžiky štěstí, jen podaných rukou pár

Polibky ve skrytu, nic co by za tebe stálo

Nepřekvapuji tě, ztrácím elán, jako bych stovky let stár

Co jen chceš, hvězdičko nebeská, neboj se mluvit?

Pro tebe dosáhnu na dno i do nebes, jsem stínů pán

Až budeš mít radost, budu poblíž, můžeme slavit

Můžu tě budit vůní jablek do pekelných rán

Jediné čeho chci dosáhnout, oč jde především

Věř mi, věř mi celou duší, nevím proč to chci

Snad potřebuji zodpovědnost, jen o tu prosit smím

Nebo ne, už mlčím, zapomeň a klidně spi…..