Propadání

  Není Vám propadání jako propadání. Člověk si tak běžně a klasicky chodí po světě a jeho pocity jsou někdy tak strašný, že by se nejraději propadl. Najednou však nastane zásadní otázka - "Kam???". 

  A to už vyžaduje přemýšlení, kterýžto není většinou tak namístně, neboť přemýšlení samo o sobě vede často do uličky slepé či malo zřetelně prosvětlené....

  Nevím jak Vám, ale stává se mi, že si tak stojím s kamarády a přáteli (rozdíl mezi nimi nedělám) někde v Klubu a najednou mi začnou slábnout kolínka, svalstvo zlehka ochabuje a dostavuje se pocit spontánní slabosti, kterážto přechází v totální odumření. Alkohol nehraje v této situaci pražádnou roli ani únava z přepracovanosti či nevyspání to není!

  Tak co tedy?

  Při maximálním uvolnění mysli se začne člověku ztrácet reálný a ateistický svět před očima a propadá se kamsi hodně hluboko do svých snů, který jsou velice pozitivně naladěný, a to až tak, že se tají dech.

  Nelze si ani uvědomit, proč a kam padáme, ale je zřejmý, že ten pád je jedna z nejpříjemnějších věcí, který jsem kdy zažil. Je tak volnej a nemanipulovatelnej, bez konce a cíle z nejasným startem, že se člověku vlastně padat chce, napříč všem tezím o negaci jakéhokoliv pádu.

  Nikdy v životě mě nenapadlo, že se budu na PÁD těšit !!!

  Ten pád, který jsem prožil, byl tak záludnej, že mi z toho ještě teď probíhá mráz po zádíčkách a padám čím dál tím radši.

  No tak už mě zhoďte z té skály přeplněné čekajícími skokany, pěkně bez padáku, ať letím - už se těšííííím!!!