K.K.K. - Toho rána, Jen pro dnešek; Merle - Legenda o robotce

Opět se hlásím s tím, co mě zaujalo "před rokem".

*** K.K.K. - Toho rána... *** Toho rána kdy se bosý Hieronymus Bosch pořezal o rosu v zahradě rajských rozkoší pukla zeď věštírny delfské a slunce vyšlo nad chrámem boha Ra Nad kašnou v Rakovníku přestalo pršet Dokonce jí i játra dorostla Však ztracená žiletka v koši na papír přeřízla žíly poesie ***** Na sucho nelze polknout, ale tohle k tomu svádí. Dočtete a zbyde vám pocit, je to obraz v básni a my můžeme ochutnat. *** K.K.K. - Jen pro dnešek... *** Jen pro dnešek sklop svá víčka a zastři zčernalé rány na popálených rukou tohoto rána Ať nelehnem v popel jak vrána kroužící nad shořelými smrky Pak se i mně vlasy stočí lícem k obzoru a v kostce ledu se budem dívat, co všechno klesá pod plameny... ***** Je v tom odhalení a obvinění, ale co přišlo dřív? Zdánlivé paradoxy se rozostřují a zůstává touha po chtíči. *** Merle - Legenda o robotce *** Zkratovala robotka a do pece dána, robotci po ní zůstali, ti přicházeli každičkého rána, a detektorem ji hledali. I zželelo se robotce dítek, a plechová kostra se vrátila, ta slila se v slabý plíšek, jímž montážní linku polila. Poznali robotci robotku po plechu, poznali ji a blikali, a slabý plíšek v němž majíc útěchu, Robotím dechem nazvali. Robotí dechu vlasti naší milé, vy ocelové pověsti, ty jsi byl vyroben v montážní hale, komu mám tebe přinésti. V ozdobnou ruličku tebe já zavážu, měděným drátem tě ovinu, do širých zemí cestu ti ukážu, kde příbuznou máš rodinu. Snad že se najde dcera robotina, jíž mile plech tvůj zavoní, snad že najdeš některého syna, jenž k tobě obvod nakloní. ***** Erben by měl jistě radost! :-)) V dnešním ránu první smích, člověk rád zapomene na prozódii, jenom aby se mohl stále vracet k "poznali ji a blikali".

---