Bluie

Pohřbena v tichu vzpomínek

nahořklých

jako ta cigareta, co před chvílí

zela ještě v ústech

tvých.

Modrá touhou spojenou

s melancholií,

co zavírá před reálnem dveře

a nutí Tě pozorovat stromy šedivé

v dáli stojící.

Vykukuje zpodpeřiny

úzkosti

co tváří se jak mrak,

než z něj začnou sršet

blesky.

Zapletena v osidlech snů a přání

s hlavou i nohama

v oblacích

dotazuje se duše své,

kudy dál jít.

Prosí své prázdné srdce 

o odpuštění

chyb a vlastních ublížení,

co pořád bolestí

ji týrají.

To je ona! Našel ji!
“Jste obžalována z velezrady citů.“

 Jen pláče… a vůbec se nehájí.

„Zničím ji!“

Že to dělá odedávna, zřejmě netuší…