Na dně propasti

Na dně nejhlubšího příkopu
nachází se moje myšlenky
Zatoužily po chladu
noc jim už páchne

Totální hloubka...
Co mi tím chtějí dokázat?
Když ochutnám kapku své krve
a vyjdu z hradu ven
Tisknu se na zdi
zkrvavenou rukou, šmátrám bez
svých myšlenek po mokrém povrchu
těch starobylých zdí...

Totální hloubka...
Srdce přestává bít
Krev odtéká z mého těla
v doprovodu chladu

Totální prázdno...
mé tělo je již bez jediné kapičky
té rudé barvičky
co přivedla mne k životu

Cítím ztuchlý smrad, jenž vychází
z těch slov....

Syčí jak tucet hadích královen
jenž ztratily svůj smrtonosný jed

Už nejsem ve svém těle
můj duch se vznáší nad propastí
myšlenky se rozplynuly na dně
mého vlastního JÁ