ČLOVĚK A KRTEK

Jarda Kastelán                                                                                                                   1981

                             Č L O V Ě K    A    K R T E K .

     Podívejte, ono se třeba řekne:   Č L O V Ě K . Nejvyšší tvor,  pán tvorstva,  bytost nejrozumnější, nejdokonalejší a tak všelijak.

Někdo připustí  -  dodnes spíš neochotně  ( vliv starobylých předsudků ) , že člověk je také jen živočich  -  nu,  obecně se o tom nikdy nepochybovalo.

Ale hlavně se vždy vynáší, jak je ten člověk nejlépe a nejdokonaleji vybaven smysly, úsudkem, myšlením,  že sám jediný dokáže přírodu měnit a přetvářet ji a nakonec i sebe k obrazu svému.

     A vezměte si takového  K R T K A  !  Jak on žije,  a musí žít,  proti  člověku , primitivněji  !  O jaké množství zážitků a citů žije člověk bohatěji  !

     Ale co vidíte  ?   Krtkovi vůbec nevadí,  že žije primitivněji.  Dodržuje své zvyky a rituály a intuice,  po svém si vybírá svou samičku, zranění ho bolí podobně jako třeba člověka, jen že my o tom zpravidla nevíme a neslyšíme ho.  Člověk je k pobytu v přírodě jistě vybaven složitější aparaturou ( například 2. signální soustavou, i tou dodatečně moderně technickou  ) než třeba krtek  -  ale krtkovi.  zdá se,  že to vůbec nevadí  !

     S přehledem člověka ignoruje, rýpá si svoje krtiny dál kde chce on a ne kde chce člověk,  a s člověkem  „  komunikuje  „    -  zpravidla tím, že od něj utíká  -  až  tehdy, když na něj člověk šlápne nebo ho nějak honí.  Člověk má svůj svět, ale i krtek má svůj svět, a v něm je každý jakýmsi svým pánem.  Obecně vzato je  svět jeden,  ale v něm má každý svůj specifický svět  pro sebe,  pro svůj druh,  pro svůj rod a klan.  V něm žije a  realizuje se.

Člověk má proti krtkovi ten svůj svět větší,  obsáhlejší,  ale to vůbec neznamená.  že krtčí  svět  není pro  krtka  stejně  důležitý,  jako člověčí  svět  pro  nás.  Z hlediska „  vnitřních rozměrů  „   jsou  si  oba  tyhle  světy  rovny.

     Byli jsme odjakživa zvyklí říkat,  že lidský svět je ten  nejlepší  a  nejdokonalejší. Ovšem  -  z člověčího  hlediska , -  protože jinde člověk ani žít nemůže.  Jinak je všem ostatním  ten  člověčí  svět  celkem  lhostejný. ( Až na to, že se  „  roztahuje  „ na  úkor těch ostatních  světů ).  Jiným je jednoduše jedno,  že  ten  člověčí  svět  je  prý

nejlepší  a  prý  nejdokonalejší,  ignorují  ho.

Dobře  mu  tak  -  nemá se vyvyšovat  nad  jiné.

(  Když  je  jen  jedním  z nekonečného  množství  jiných  možností  a  variant  existence ).

                        ________________O_________________